Jak jste se k asijským zahradám dostal?

S čínskými a japonskými zahradami jsem se poprvé významněji setkal na přednášce našich předních odborníků manželů Hrdličkových před zhruba 20 lety. Bylo to v Náprstkově muzeu a ocitli jsme se tam se ženou zcela náhodou, když jsme se procházeli po Staré Praze a nevlídné počasí nás zahnalo právě tam. Tehdy bylo zřejmě zaseto ono semínko mého zájmu o asijské zahrady a asijskou kulturu vůbec. Jak se ale praví: „Nic není náhodou“.

Po dalších 7 let jsem si na asijské zahrady vůbec nevzpomněl. A až poté, co jsem postavil svoji tropickou zimní zahradu, mě přátelé upozornili na to, že jsem jaksi podvědomě použil některé z typických asijských zahradních prvků. Poté jsem se už začal asijskými zahradami zabývat cíleně. A abych nevycházel pouze z dostupné literatury, fotografií a starých plánků, vydal jsem se do Číny a později i do Japonska vstřebat do sebe atmosféru zahrad přímo v kolébce asijské zahradní architektury.
 

Zlatý pavilon (Kinkakudži, Kjóto, Japonsko)
 

Co pro vás tyto zahrady znamenají?

Pro mne osobně jsou asijské zahrady úžasným způsobem sebevyjádření, kdy místo tužky, štětce, barevné palety nebo hudebního nástroje vytvářím pomocí stále se proměňující přírody sdělení svým blízkým, přátelům, návštěvníkům nebo těm, pro které jsem zahrady navrhoval.
 

studie zahrady (architekt Chen, Čína)
 

Jak to myslíte?

Při tvorbě zahrady používám tři klasické základní vyjadřovací nástroje: kameny, vodu a rostliny. Tím pomyslným plátnem je sama příroda, prostředí, ve kterém zahrada vzniká. S trochou nadsázky lze říci, že není důležité, zda máte zahradu velikou jako fotbalové hřiště nebo naopak prostor v misce od rýže. Jde o to, aby vám daný prostor umožnil vyjádřit nebo zachytit to, co chcete. Důležité je to, že asijské umění nikdy nespočívalo v pouhém napodobení skutečnosti, jde spíše o zaujetí vašich smyslů a vyvolání subjektivních pocitů.

rybář v bonsajové misce (sbírka autora)
 

Máte konkrétní příklad?

Může to být například smyslového zdůraznění toho, že prší, což u evropských zahrad neznáme. Asiaté pro zachycení zvuku padajících kapek deště často sázejí rostliny s velkými listy (banánovníky, lopuchy,…) poblíž svých příbytků, zahradních altánů a dalších míst, odkud pozorují zahradu. Často také využívají zastřešené cesty, jakési kolonády vinoucí se zahradou, kde je možné pohodlně a v suchu vnímat šumění deště.
Často jde o uspokojení všech vašich smyslů. Představte si, že sedíte ve vaší zahradě, kde si  pochutnáváte na opravdu dobrém zeleném čaji LUSHANG, posloucháte šumění vody a zpěv ptáků, hledíte na právě rozkvetlý leknín, okolo kterého krouží vážka. Občas rukou pohladíte smaragdově zelené bochánky mechu porůstajícího kámen, okolo kterého rostou vonné bylinky, jejichž vůně se mísí s vůní květů sakury. Pokud se vaše mysl zklidní a vy si budete moci všechno kolem vychutnat a užít, pak mi věřte, že do další práce půjdete odpočinutí a s chutí.
  
 

relaxace, splynutí, harmonie, (malířka Ana Fagarazi)

Jak jste začal budovat vaši vlastní zahradu?

Původně jsme měli za domem pouze velice malou zahrádku. Vedla podél domu v šířce asi tři metry a od sousedních staveb ji oddělovala vysoká zeď. Vzpomněl jsem si na jeden obrázek ze zenové zahrady kláštera Daisenin v Kjótu. Tam bylo použito na ploše pouhých sto metrů čtverečních několik velkých kamenů, pár stromů a keřů, iluzi vody tu vytvořila široká „řeka“ z hrubého písku. Hranatý pravoúhlý prostor tu byl umně roztříštěn horizontálním zvlněním terénu s využitím skalisek a vertikálním rozčleněním ploch blízké zdi pomocí nádherné borovice a dalších dřevin a dále na výšku usazených kamenů. Ty omezené prostorové podmínky zahrady byly velice podobné těm, co jsem měl k dispozici já, a přece v Daiseninu vzniklo něco tak nádherného.
Měl jsem tehdy možnost získat pár větších zaoblených žulových kamenů a také jsem si udělal přehled o vzrostlých stromech, které by byly vhodné pro můj záměr. Bohužel jsem v té době objevil pouze jednu ručně tvarovanou borovici lesní, která měla na štítku místo označení jména napsáno „borovice hand made“ a tak jsem ji zakoupil. Potom jsem se už pustil do schématického malování kompozic. K vyjádření přítomnosti vody v zahradě jsem využil domovní čističku odpadní vody, kterou jsem obložil kamenem a zakryl dřevěným okovaným deklem tak, aby vypadala jako studna. Tento způsob využití i nepravých studen se na malých zahradách často využívá, stejně jako zen-buddhisty oblíbená suchá koryta, vodopády a imaginární prameny.
Z dostupného materiálu a vykopané zeminy pro zasazení rostlin jsem vytvořil nepravidelné kopečky, do kterých jsem hluboko zapustil žulové kameny, které jednak vytvořily přirozený dojem  na skálu odkrytého povrchu a současně zpevnily navršenou zeminu před sesypáním. Při té příležitosti jsem také dostatečně odizoloval obvodovou zeď, aby nedošlo  kvůli nepravidelnému zvýšení terénu k jejímu vlhnutí. Z oné tří metrové šířky jsem ještě zhruba jeden metr odkrojil na cestu přiléhající k domu. Snažil jsem jen o zvlněný nepravidelný tvar chodníčku, po kterém je ale možné snadno chodit a jezdit. Vzdal jsem v úvahu, že se tu budou prohánět děti na různých vozítkách a koloběžkách, což se v budoucnu ukázalo jako prozíravé. Přizpůsobil jsem tomu také použití dlažby, na kterou jsem navázal i ve vlastní asijské zahradě. Z estetického pohledu by byl jistě vhodnější hrubý štěrk, ale vzhledem k tomu, že zahrada plně slouží celé rodině a klikaté chodníčky jsou vyhledávaným místem honiček mých dětí, je toto řešení bezpečnější.
 

studna v pozadí navozuje pocit přítomnosti vody
v zahradě (zahrada autora)
 

Jaká je funkce svislých kamenů v asijských zahradách?

V době vzniku popisované vstupní zahrádky, která je něco jako asijský předkrm a současně se snaží nenásilně propojit s prostorem středočeské vesničky, jsem toužil po umístění velkého svislého kamene na způsob menhiru. Podařilo se nám nakonec získat z lomového odvalu zajímavý žulový kámen o váze asi dvě tuny. Ten jsme museli ručně dostat na místo určení. Nejdříve nám pomohla kamenická ocelová kárka, pro kterou jsme položili improvizované koleje, a konec své cesty „došel“ menhir „sám“ po vzoru soch Moai. Myslím, že ing. Pavel Pavel by z nás měl radost. Tento kámen pro mě i později hrál důležitou roli. Stal se takzvaným "strážcem" stojícím u kruhové brány, skrze kterou se vstupuje do vlastní asijské zahrady. Umístil jsem ho tak sice podvědomě, ale jak místo, tak i jeho ne příliš přátelské vzezření se ukázaly odůvodněnými. Vždyť který správný strážce působí jako dobrák? Na jeho funkci mě ještě jako neznalého upozornil jeden odborník na japonské zahrady, který když procházel okolo tohoto menhiru, se s ním mimoděk pozdravil a s údivem, že nevím o co jde, mi vysvětlil, že je umístěný přesně tak, jak má být, a vysvětlil mi i jeho skrytý význam.
 

"kmenný strážce" u vstupu do zahrady (zahrada autora)
 

Zvládnout projekt zahrady také nemusí být úplně snadné...

Vlastní asijská zahrada vznikla jako představa. Jednou jsem se svým synem Petrem seděl na staveništi budoucí zahrady a vyprávěl jsem mu o tom, kde by co mělo být umístěné a jak by to mělo vypadat a působit . A on mě velice zarazil otázkou: „Proč si tu zahradu prostě jen nepředstavíš a neprocházíš se v ní podle svého, kdy chceš? Byla by taková, jakou chceš, a nemusel bys s tím mít tolik práce.“  Uvědomil jsem si, že má pravdu a že já ještě v duchovní rovině tak daleko nedospěl a musím se lopotit dál.
Začalo to tedy jako vždy s tužkou v ruce u spojování fantazie s prostorovými a technickými možnostmi. Protože jsem měl pro svůj záměr málo místa, zahájili jsme bouráním starých budov, které na pozemku o velikosti 10 x 20 m stály.
 

zahrada "před"
 

zahrada "po"
 
Následovala stavba obvodové zdi, která napomáhá vytvořit intimní atmosféru prostoru, ve kterém se člověk cítí příjemně. Pozn.: toto je také jeden z odlišných rysů soukromých asijských zahrad, které nejsou vystavěny na odiv okolí, ale slouží naopak pouze svému majiteli, jeho rodině nebo pozvaným přátelům a hostům. Je zde možné úplné uvolnění nebo pohroužení do hluboké nerušené meditace.  Obvodové zídky mají svou tradici hlavně v Japonsku, kde je na malé ploše velmi husté osídlení a zdi a neprůhledné stěny tak udržují pocit soukromí a bezpečí. Je důležité dodržet určité proporce, aby naopak takové zdi nezpůsobovaly stísněné nebo dokonce klaustrofobické pocity. V Japonsku, Koreji a zejména v Číně se promyšleně využívají okna ve zdech. Celou stavbu odlehčují, prosvětlují a provzdušňují.  Tato okna mají často velice zajímavé tvary, propracované rámy a někdy skutečně slouží jako obraz k výhledu na něco zajímavého nebo pěkného. Zdi se hojně využívají k dosažení zmíněného útulného pocitu také při rozčlenění velkých zahrad. Měl jsem možnost si vychutnat toto umění v pětihektarové zahradě Ju-Juan v Šanghaji. Pro lepší představu poznamená, že se jedná o plochu pěti Staroměstských náměstí. Přitom tu procházíte spoustou zahrad velkých přesně tak, aby jste se cítili uvolněně a příjemně. Cesta vinoucí se labyrintem desítek zdmi vymezených zahrad vám přináší stále nová překvapení a okouzlení z jezírek, říček,  jeskyní, mostů, strží, staletých stromů, vzácných bonsají, kolonád a spousty staveb od malých zahradních altánů až po paláce a nádvoří. Všechno je doplněné sochami bájných zvířat, čínských lvů, draků a válečníků.
Protože je velká část mé zahrady otevřena směrem k jihu, nevolil jsem bílou barvu zdí, která by za slunných dní oslňovala, ale zvolil jsem krémový nádech. Zeď současně navazuje na původní zástavbu okolních domů a oplocení a stává se i jistým pojítkem s okolím. Je to pro mne zvlášť důležité, protože přímý střet asijského a českého pojetí architektury by nemusel dopadnout dobře. Je tedy důležité vytvořit určitou „nárazníkovou zónu“ se spojovacími prvky. Pokusil jsem se o to například kompromisní úpravou druhé vstupní brány vzorově vycházející z klasické brány z kjótského Šúgakuin (brány oddělující a spojující zároveň).
 

lampa Rankei s bránou v pozadí (zahrada autora)
 
S pomocí vybouraného materiálu jsme se dali do modelování terénu. Snahou bylo oprostit se od představ rovných, byť snadno udržovatelných travnatých ploch směrem k stupňovitému členitému terénu. A to zejména z důvodu zamýšlených vodních kaskád a potůčků, které si o vytvoření „umělých kopečků“ přímo říkají.
 
Dalším krokem bylo vytvoření základní kostry zahrady z kamenů. To bylo technicky nejnáročnější, protože jsme na špatně přístupném a relativně malém prostoru rozmísťovali s pomocí jeřábu i kameny přesahující váhu deseti tun. Na takové operace doporučuji využít profesionální firmu, protože pouhé uvázání zaoblených kamenů tak, aby se nevysmekly nebo manipulací nepoškodily, vyžaduje zkušenosti. Rada: pokud nechcete mít na kamenech majících letitou patinu nebo porost mechu nepěkné odřeniny, zářezy a rýhy, nepoužívejte ocelové řetězy a ocelová lana, případně dbejte na jejich obalení.  I v čínských zahradách pracovali „mistři hor“ což byli odborníci specializovaní právě na práci s kameny a vytváření skal.
Zde jsem pokračoval v tom s čím jsem u své vstupní zahrady před lety začal – a sice použití žulových kamenů. Je dobré se vyvarovat kombinaci různých druhů kamenů, pokud v tom není předem daný záměr. Sháněl jsem tedy nejen velké žulové balvany, ale i drobné kameny, zaoblené valouny k potůčkům i jezírkům a konečně i hrubý žulový štěrk na ostatní plochy.
 

rozmisťování kamenů za pomoci jeřábu (zahrada autora)
 
S předešlými etapami se z technických důvodů prolínalo vytváření jezírek, vodopádů a meandrujících potůčků. Šlo například o to umístit do hlavního jezírka několikatunové kameny tak, aby nedošlo k poškození izolační fólie, a po odjetí těžké techniky bylo možné jezírko o rozměrech 11 x 5 metrů dále hloubit a fólii pod kameny napojit – svařit. Hloubku jezírka jsem zvolil z důvodu celoročního umístění ryb na zhruba jeden a půl metru. Dále jsme instalovali filtrační technologie s UV lampou, čerpadla a další náležitosti k tomu, aby jezírko, které slouží v zimě jako kluziště a v létě také jako přírodní koupací bazén bez chemických přísad, bylo čisté a bezproblémově fungovalo. Zde je důležité, aby byl vodní sloupec ve všech místech jezírka v pohybu a nevznikala statická místa, kde by se voda mohla kazit. Pro odčerpání vody z nejhlubšího místa na dně jezírka, kam se jako do trychtýře shromažďuje kal, jsme umístili odtokovou gulu. Druhým exponovaným místem je hladina, na kterou dopadá prach, pyl, hmyz a listy stromů. Tam nám funguje podobně jako u běžných bazénů povrchový sběrač nečistot (skimmer). Pro zajištění dostatku vzduchu pro ryby v horkých letních dnech a naopak v době, kdy je jezírko pod ledem, jsme instalovali vzduchování. U navrhování jezírek je nutné přihlížet k výběru vhodného místa nejen z důvodu vlastní  kompozice zahrady, ale právě s ohledem na orientaci vůči světovým stranám a případnému zastínění například budovami nebo stromy. Nám se tak podařilo za slunných dnů pouze volbou umístění s využitím kamenů jako tepelných akumulátorů dosáhnout bez dodatečného ohřevu teplotu vody o 5 oC  vyšší, než je teplota obvyklá v okolních bazénech. Při koupání je to samozřejmě vítaný efekt, který navíc prodlouží letní sezónu.
Následovalo dotváření přirozeného vzhledu jeho dna, stěn a břehů s  přípravou zón pro umístění vodních rostlin. Na tomto místě jsme co nejvíce rozšířili břehové zóny pro umístění rostlin s vysokými „čistícími schopnostmi“, což je obecně známý princip kořenových čistíren, kdy rostliny spotřebovávají maximum živin pro svoji potřebu a takzvaná „hladová voda“ neobsahuje dostatek živin pro přemnožení řas, sinic a dalších nežádoucích organismů.

stavba jezírka (zahrada autora)
 

Cesty v asijských zahradách hrají jen komunikační roli nebo je to složitější?

Cesty (japonsky šikiiši), které návštěvníka vedou zahradou, jsou velmi důležité. V asijských zahradách není místo, ze kterého byste viděli najednou všechno pěkné a  důležité tak,  jako tomu bylo zejména v evropských barokních zahradách, kde se za tímto účelem vytvářely umělé průhledy krajinou. Zde je to naopak uchystáno tak, aby byl návštěvník veden k dalším překvapením a zákoutím. Tvůrci zahrad dokážou návštěvníka důmyslně vést. Například vás cestou nenásilně zpomalí nebo zastaví tam, kde je nějaká pozoruhodnost, na kterou vás tvůrce zahrady chce upozornit a jinde vás například vhodným rozmístění kamenů - „šlapáků“ (japonsky tobiiši) rychleji převedou změnou rytmu chůze dál. Volně umístěných šlapáků se také hojně využívá k zvýraznění perspektivy a s tím spojeným optickým dojmem prodloužení nebo naopak zkrácení hloubky prostoru. Cesta  zahradou by měla tvořit libovolný okruh, aby se nestalo, že se tou samou cestou budete muset vracet z jakési slepé uličky. Bližší duchovní význam je možné hledat v učení Feng-šuej. O důležitosti cest a rozmístění šlapáků se  vypráví příběh slavného zahradního mistra Sen no Rikjúa, který dostal zakázku od jednoho japonského šlechtice na vytvoření cesty k čajovému altánu. Když šlechtic viděl, jak dlouho mistr nad každým kamenem přemýšlí, chtěl ho vyzkoušet a když se mistr vzdálil, nepatrně jeden kámen posunul. Po svém návratu mistr ihned změnu poznal a kámen vrátil na původní místo.
Po vytvoření cest, zídek, umístění kamenných lamp, soch a dovezení vhodné zeminy, jsme přistoupili k osazování vzrostlými dřevinami a ostatními rostlinami. Po statických kamenech, stále plynoucí a šumící vodě přibyl živý prvek, který na rozdíl od hotového obrazu nebo sochy zvýrazní dynamickou proměnlivost zahrady. Pozn.: Důležité je, aby zahrada byla v pravém slova smyslu živým dílem, které se mění v každém okamžiku a ročním období a vyláká vás na něco zajímavého i v zimě, kdy ostatní zahrady spí pod sněhovou peřinou.
Jak všichni jistě vědí, jsou pro tvorbu asijských zahrad typické rostliny a jejich tvary. Jde o to, aby bylo přihlédnuto k stanovištním podmínkám dané rostliny a vytvoření vhodné tvarové a barevné kompozice i s ohledem na změny ročních období. Například některé japonské  javory během roku vystřídají i tři naprosto odlišné barvy a také v zimě vás  mohou svými bezlistými konturami zaujmout. Sám mám například jeden karmínový japonský javor (Acer palmatum Dissectum Atropurpureum), který i bez tvarování v zimním období odhalí přirozené křivky nádherné bonsaje. O bonsajích a  rostlinách obecně bychom mohli povídat dlouho.
Nakonec s výjimkou zakoupených okrasných rybek se ostatní živočichové, jako žáby, čolci, šídla, vážky a ptáci, přistěhovali sami.
 

párek kachen divokých hnízdících u jezírka (zahrada autora)
 

Jak jste kupoval vhodné rostliny?

Dnes je to už daleko snadnější. Je větší výběr tuzemských i dovážených rostlin ve stále lepší kvalitě. Je dokonce možné objednat nebo si  přímo vybrat dřeviny tvarované několika generacemi japonských mistrů. Záleží tedy na záměrech a finančních možnostech každého tvůrce. Chci ale zdůraznit, že jsem viděl zahrady plné skvostných stromových exemplářů  za stovky tisíců korun v doslova bezduchém využití téměř jako živý plot a naopak úžasnou kompozici jediného stromku a jednoho kamene, nad kterou jsem zůstal v němém úžasu stát.
U rostlin je podstatné mít na paměti, že se jedná o živý organismus a je nezbytné upřednostnit její požadavky před tím, že se vám líbí na místě pro ni nevhodném. Takový pokus vždy končí uhynutím této rostliny a zklamáním zahradníka.
 

Sázení vzrostlých bonsají (zahrada autora)
 

Nemyslíte si, že je tvarování bonsají mrzačením zdravých stromů?

V principu jde o napodobené tvaru stromů, které se vyskytují na různých extrémních stanovištích, jako jsou například skály, návětrné svahy a podobně. Pro mě je nejsilnějším argumentem to, že se tvarované stromy dožívají naprosto stejného věku jako stromy ve volné přírodě. Je to snadno dokumentovatelné na stovky let starých bonsajích, které tvarovaly generace zahradníků. Sám jsem měl velmi dobrého učitele na prořezávání stromů pana Lehečku z přírodovědecké fakulty UK v Praze, který mě například naučil zmlazovací řez, kterým jsem sám zachránil několik stromů, které byly pro jiné odepsané a určené k pokácení.
 

bonsaj, "vítací strom" (zahrada autora)
 

Čeho je dobré se držet při tvorbě zahrady?

Jistě je dobré dříve, než začnete svoji zahradu plánovat, zjistit si maximum informací seznámit se s publikacemi, fotografiemi, obrázky a plány starých zahrad, které jsou například zachyceny na dřevořezech a kresbách tuší. Občas se objeví nějaké filmy a přednášky a samozřejmě má svůj význam návštěva nějaké existující zahrady a porada s odborníky. Potom doporučuji všechno zapomenout. Tedy přesunout nashromážděné informace do podvědomí a začít sám volně tvořit. Jenom tak vznikne něco nového, originálního, přínosného a hlavně vašeho. Nebojte se tohoto postupu, protože až to bude potřeba, tak se vám získaná pravidla a principy samy objeví. Občas narážím na to, že mi někdo řekne: Tak tohle sem přece nepatří, takhle by to oni neudělali a podobně. Nevěřte tomu. Pokud bude mít Číňan chuť umístit do své klasické zahrady gumového Kačera Donalda, udělá to a dost možná za to snese i obdiv. Je to trochu nadnesené, ale sám jsem se například trápil tím, že jsem v koutě zahrady nad jezírko umístil pro českou krajinu tolik typickou smuteční vrbu a jeden profesionální zahradník mi to vytknul, jako naprosté faux pas. Po návratu z Číny, kde se smuteční vrby zhusta a s oblibou používají, se mi ulevilo a pochopil jsem, že znát pár fotografií, které si zažijete jako dogma, je chybná cesta.
Při přípravě i vlastní realizaci na zahradě radím nespěchat. V dnešní uspěchané době je to obtížné, což vím z vlastní zkušenosti netrpělivého Středoevropana. Poznáte se to především na detailech. My bychom například měli rádi hotovou bonsaj hned, umíme ji natvarovat během jediného dne pomocí nejrůznějších technologických postupů. Avšak na kvalitní bonsaji od japonských zahradníků přesto uvidíte rozdíl ve výsledku spočívající v postupné ohýbání větévek o pouhých několik stupňů, který trvá léta.
Jeden z návštěvníků mé zahrady potřebu rozvážnosti dokumentoval tím, že do své již stabilizované, tedy "zapojené" zahrady musel vpustit jeřáb, který mu samozřejmě spoustu věcí rozjezdil a poškodil. Přitom šlo jen o to, že chtěl pohnout o několik desítek centimetrů s kamenem, s jehož umístěním nebyl spokojený. Prý se k tomu kroku rozhodl až po dvanácti letech váhání a přemýšlení.
Věc, kterou jsem u zahrad dostatečně nezmínil, je určitý duchovní rámec. Pro lidi zabývající se naukou Feng-šuej  nebo esoterikou jde o další rozměr vnímání světa energií a vyvolaných pocitů, které v daném místě působí a které je možné do jisté míry upravovat, směrovat nebo se jim v případě negativního působení vyhýbat a pokud to jde je odstraňovat. Za taková slova by mě ve středověku asi upálili, nicméně o zmíněné nauce a skutečném fungování Feng-šuej byly popsány tuny papíru a také k nám se tyto nauky už pomalu dostávají. Na trhu jsou již v českém jazyce dostupné publikace, podle kterých si můžete uspořádat obytné místnosti, pracoviště nebo zahradu tak, abyste předešli možným problémům, které by se po čase mohli projevit nepohodou a nebo dokonce na fyzické úrovni.
Další staré pravidlo, se kterým se setkáte, je, vést hlavní cestu mimo důležité relaxační nebo meditačních stavby, jako jsou zahradní altány a čajovny. Vychází to z tradice, kdy zlo bylo chápáno jako něco tupého, co putuje  přímo po snadných cestách. Je to obdobné jako české rčení: cesta do pekla vede přímo. Proto jsou chodníčky k místům klidu a odpočinku vždy jakousi nenápadnou odbočkou z hlavní cesty vinoucí se zahradou.
Také se u vstupu do asijských zahrad nebo před altány a čajovými domky setkáte s kamennými kašničkami u nás často označovanými jako pítko pro ptáky, protože k tomuto účelu jej ptáci opravdu s oblibou využívají. Ovšem jeho hlavním smyslem je očištění. A to jak praktické, tak i v duchovním smyslu. Většinou je tu umístěna i bambusová naběračka, do které po zklidnění naberete z kašničky vodu a obřadně ji vylijete na zem mezi kamenné valouny. Jde o to symbolicky se očistit, uvolnit a naladit se na vnímání toho příjemného, co vás očekává. Svět čajových domků byl například jediným místem, kde i samurajové před vstupem odkládali své meče.
Samotné vymýšlení, vlastní tvorba i údržba vaší zahrady vám pak přinese spolu s pokorou nový způsob přemýšlení o přírodě, lidech, vztazích a celém univerzu. Věřte, že je to velmi naplňující pocit.
 

očistná kašna před vstupem do altánu (zahrada autora)
 

Dá se tedy říci, že máte dnes již hotovo?

Na první pohled je nevýhodou majitele snad každé zahrady to, že nemá hotovo nikdy. A jak praví staré čínské přísloví, které známe ve francouzské obdobě z Evropy: „Chceš-li být šťastný jeden den, opij se! Chceš-li být šťastný jeden rok, ožeň se! Chceš-li být šťastný celý život, staň se zahradníkem!!“ Opačný pohled na věc je tento: vaše zahrada sice není nikdy hotová, ale díky tomu vám poskytuje možnost ji stále vylepšovat, doplňovat a upravovat tak, aby se přiblížila ideálu vaší představy. Z pohledu zenového buddhismu může být tvorba zahrady právě tou cestou k určitému cíli, kde není ani tak důležité, kdy se k tomuto ideálu přiblížíte, ale jakou cestu budete volit. Takový přístup je pro zahradníka jistě přínosem.
 

námraza na javorovém listu (zahrada autora)
 

Občas se mluví o skrytém významu asijských zahrad. O co podle vás jde?

Zahrady často vypráví dokonce i epické příběhy nebo provokují k zamyšlení nad určitým smyslem použití symbolů, případně vás upoutají záhadnou otázkou: Proč například  je v přirozeně působící zahradě buddhistického kláštera umístěn pečlivě upravený metr a půl vysoký kužel bílého jemného písku? Přemýšlejte, ptejte se nebo to ignorujte, záleží jen na vás.
K tomu vyprávění příběhu bych chtěl pro názornost uvést příklad. Navrhoval jsem zahradu, která odrážela životní příběh její majitelky. Využil jsem k tomu účelu vodu, která pramenila vysoko nad plochou vlastní zahrady, tedy jinde, než se její život dále odvíjel. Poté se strmě  v kaskádě hrnula dolů narážejíc do skalních výběžků a často měnící svůj směr. Toto období bylo odrazem živelného mládí se spoustou životních kotrmelců. Pak padající proud narazil na hladinu jezírka. Divoká voda se tu spojila s klidnou tůní a přes počáteční zpěněnou hladinu s sebou unášela mizející bubliny svojí původní energie. Dále se po několika společných meandrech proud rozdělil do dvou ramen o náhle se objevující, svěže zelený ostrov. Ten rozdělil vodu jako příď lodě o náběžný kamenný útes. Bylo to období, kdy se majitelka rozvedla se svým manželem a každý šel svou vlastní cestou. Za jeho do ztracena mizejícím koncem se obě ramena opět spojila. Společná pozvolná cesta potom končí v širokém jezírku, uprostřed kterého leží „želví ostrov“.  Pozn.: Ostrov ve tvaru želvy je tvořený typickým uspořádáním šesti kamenů připomínajících želvu, jde o často používaný symbol  dlouhověkosti nebo nesmrtelnosti, zejména v japonských zahradách.
Na toto poslední jezírko shlíží z pod skalního převisu kamenný, klidný, meditující Buddha v lotosovém sedu. Symbol toho, že majitelku v určitém věku ovlivnilo setkání s buddhismem.
Tato zahrada je velmi osobní výpovědí pro nezasvěceného návštěvníka ukrytou.
 

sedící Budha (prodejna, Indonésie)
 

Jaké jsou vlastně asijské zahrady?

Neumím říci ve zkratce, jaké asijské zahrady jsou. Pro někoho mohou být obyčejnou zahradou, pro jiného výtvarným uměním, vyjadřovacím prostředkem, komunikací mezi tvůrcem a pozorovatelem, cestou k zamyšlení, pochopení nebo meditací…V každém případě by měly vést k „rovnováze ducha“ – vyrovnanosti směřující k přirozenému souladu s přírodou. Předpokladem toho, aby zahradní díla nesla a sdělovala určité poselství, je, aby jejich tvůrci byli lidé vnímaví a přemýšlivý. Například ve staré Číně to byli  často básníci, malíři, filosofové, vysocí úředníci a politici. Díky tomu mají tato zahradní díla i dnes tak okouzlující moc a právem jsou řazena mezi kulturní dědictví lidstva.
 

večerní nálada (zahrada autora)