Tak jsem se dnes nějak brzy probudil. Bylo ještě šero a já měl čas zavzpomínat na poslední dovolenou na Seychelských ostrovech. Bylo to fajn, plno pěkných zážitků, mého 16 letého syna to prostředí rovněž okouzlilo, ale!

Kdybych neměl tu osobní zkušenost a vzpomínky, jak vypadaly Seychely před 20 a 25 roky, kdy jsem ostrovy dvakrát navštívil, pak bych byl zřejmě nadšený z fantastické dovolené. Nicméně dnes v myšlenkách pátrám po tom, kam se poděl ten ráj na zemi?

Může za to politika? Lidská chamtivost a omezenost? Tlak přistěhovalců a turistů? Globální oteplování,...? Nevím, možná od všeho kousek.

Jsem rád, že mám ještě schované staré video a fotografie ze skutečné perly Indického oceánu a rajských ostrovů, které se jmenovaly Seychely. Nostalgicky se mi vybavují filmy od Jacques Cousteau, který si již před 70 lety uvědomoval mizející svět korálových útesů, moří a oceánů. Většině z nás to tenkrát nedocházelo a řadě z nás to nedochází do teď.

Co se tedy vlastně během jedné generace stalo? Ostrovy především ztratily svého ducha, spirit, genius loci nebo jak to popsat. Změnila se příroda, změnilo se prostředí a změnili se i lidé. Za tak krátkou dobu na Seychelských ostrovech zmizelo 90% korálů! Hledal jsem je. Mořské zahrady, které zářily všemi barvami a kypěli životem, ale marně. Místo barevného světa plného pestrých rybek jsem nacházel vybělené korály umírajícího světa. Tam, kde byla dříve návštěva a koupání regulováno místním poplatkem aby se omezilo poškození té krásy, dnes kotví nejrůznější lodě a jachty, které svými kotvami, trupy, vytékajícími provozními kapalinami a splašky dokončují dílo zkázy, jako když toreador dává poslední ránu z milosti polomrtvému býkovi. Tu nádheru, která mě tehdy vedla k začátkům mého potápění a natáčení záběrů pod vodní hladinou jsem svému synovi už nemohl ukázat.

Kdo to dopustil, ptal jsem se místních? Prý je v tom politika. Bývalý prezident se zaprodal. Nechal si postavit nad dříve nádhernou lagunou honosnou vilu, ze které shlíží na výsledky své úspěšné kariéry politika a na rozsáhlý hotelový komplex, který obklopuje lagunu. „Kupodivu“ má 30% podíl na výnosech tohoto komplexu, který povolil postavit tam, kde byl dříve nádherný tropický les. Vzpomínám si, že jsem se tudy bos brouzdal mezi stromovými velikány potokem, který měl dno z jemného bílého písku, byl plný pestrých rybek a vodu měl tak neuvěřitelně průzračnou,... Dnes není po potoku ani vidu a les nahradila parková úprava s bungalovy a bazény. Na druhé straně laguny ve vile za vysokou zdí a ostnatými dráty, s vlastní pláží, bydlí pro změnu tehdejší poradce tohoto pana prezidenta. Vlastnit pláže na Seychelách prý nejde, ale pokud zvolíte vhodné místo mezi skalisky a zbytek obestavíte zdí, tak si vlastně soukromou pláž vytvoříte sami. Když jsme projížděli okolo zadrátované brány, která evokovala vstup do vězení, akorát pan exporadce vyjížděl opatrně svým vozem. Že by obavy?

Dříve platil na Seychelských ostrovech zákon, že žádná budova nesmí být vyšší než kokosová palma. Bylo milé projíždět bujnou vegetací, kdy na vás tu a tam ze zeleně vykouklo obydlí, restaurace, obchod nebo hotel. Dnes se nad hlavním ostrovem Mahé tyčí na vysokém kopci gigantická stvba á la penelákové sídliště a na řadě míst je vidět, že zákon už dávno neplatí. Dere se na svět otázka: "kolik to stálo" páni politici abyste zničili ty malebné pohledy z cestovatelských bedekrů, které se dříve naskýtali místním lidem i okouzleným cestovatelům?

Existovalo zde zákonné omezení kupovat od státu ostrovy do soukromého vlastnictví. Řešením bylo pouze odkoupit ostrovy, které z minulých dob již v soukromém vlastnictví byly. To zřejmě nestačilo velkému tlaku bohatých čínských, ruských a dalších zájemců a tak se jako vhodné řešení ukázalo si ostrov prostě vytvořit. I stalo se. K 115 přirozeným ostrovům přibyl nový umělý 116 ostrov. Je na něm pravda trochu těsno, kotviště jachet jsou poněkud přeplněná a místní manželky úspěšných majitelů domů na tomto ostrově sypou prášky více než v přeplněné Evropě. Jak to vím? Inu snadno. S některými z nich jsem měl tu možnost si povyprávět.

Vůbec, se tu z většiny lidí vytratila přátelskost a přirozená lidskost. Nahradila je chamtivost, zištnost a úzkost. S končící dovolenou jsme se pozdě večer vraceli do našeho bungalovu a potřebovali jsme doplnit zásoby balené vody. Zastavili jsme u silnice u osvětleného krámku s potravinami a vším možným, co vás napadne včetně konopí. Najednou se ze tmy začaly vynořovat postavy jakýchsi existencí, vypadajících jako drogově závislý bezdomovci s výrazy zombie. Dokonce i indický prodavač, který byl jako v bance za dvojitým okénkem, kterým zřejmě podával zboží a přijímal peníze na naše bílé tváře vytřeštil nechápavý výraz. Pochopili jsme rychle situaci a vypálili z parkoviště pryč i bez vody. Vzpomínám si, že dříve nás místní srdečně zdravili, mávali nám a zvali k sobě na návštěvu. Díky tomu jsme tu získali několik přátel, se kterými jsem si ještě dlouhou dobu dopisoval. Jedním z nich byl také seychelský umělec a sochař Tom. Tom má na Mahé svoji sochařskou dílnu a galerii. Je původem z Anglie odkud se i se svou rodinou před 50 lety odstěhoval, aby unikl sílící byrokracii, reklamním masážím, dozorováním téměř všeho a omezováním svobody. A podle jeho slov se mu to podařilo. Rozhodli jsme se ho navštívit po letech znovu.  Dnes je Tom již starý pán, který však stále s energií vytváří svoje romantické sochy a i přes osudové ztráty svých nejbližších z něho čiší ona srdečnost, úsměvy a šťastné okamžiky doby, kdy jsem na Seychely přiletěl poprvé. „Žij šťastně Tome“.

Další pozoruhodnou osobností byl „Robinson“, který žil na svém opuštěném ostrově. Byl to Rotarián, který ze svého ostrova činil Noemovu archu pro tropické rostliny pro případ jejich přežití až přijde globální světová pohroma. Robinson byl systematik a důsledný archivář a všechny obří želvy, které se potulovaly po jeho ostrově, byly na svých krunýřích řádně očíslované a některé zajímavé balvany také. Bohužel tento svérázný muž, který mi připomínal Nerudovy postavičky z Povídek malostranských již zemřel a s ním také jeho ideály lepšího světa.

Kdo tyto lidi nahradí? Podnikaví šejdíři, kteří se na vás sesypou, když vystoupíte z auta, aby vás někam popovezli lodí nebo vám alespoň prodali kokosový ořech nebo mušli? Rychle se tento obtěžující způsob přilepšení překopíroval z rozvojových destinací Afriky a jihovýchodní Asie. Raději se zavřete do auta a jedete jinam. Ale kam?

Na ostrově Mahé existuje místo, kam jsme se vždy rádi vraceli. A nejenom my, jak ukazuje informační tabule vysoko na kopci s úžasným výhledem na oceán a okolní hory. Je to mystické místo, kam byly zvány významné osobnosti včetně britské královny v průběhu věků. To místo se jmenuje „Venn's Town - Mission Heritage Site.“ Dodnes se jako vzpomínka na tuto misijní stanici dochovaly kamenné ruiny a místo má opravdu neopakovatelnou atmosféru. Bohužel i tady došlo k zásadní změně. A to v tom, že celá alej obřích stromů s deskovitými kořeny, za které by se beze zbytku schovalo i několik lidí, zmizela. Zřejmě za to mohla nějaká vichřice nebo nevím co, ale tato 200 metrů dlouhá lesní katedrála, která vedla návštěvníka od malého parkoviště až na hlavní vyhlídku, tu už není. Vzpomínám si, jak jsem tehdy natáčel záběry bílých ptáků faetonů s dlouhými ocasními pery, kteří proletovali korunami těchto stromových obrů a jednu rozsochu ve které měli faetóni hnízdo s mláďaty (faeton je dokonce vyobrazený na státním znaku Seychelské republiky). Ty stromy měly větve obalené smaragdovým mechem a byly porostlé spoustou lián, kapradin a orchidejí. Mne tato vzpomínka později inspirovala při budování mého tropického skleníku. Bylo jasné, že stromy byly vysazené lidmi před mnoha staletími a jejich ztráta bohužel ubrala na velkoleposti celému místu. Nicméně věřím, že alespoň za tuto ztrátu nemohou lidé. 

O placených plážích, želvách v ohradách, vodopádu za plechovým plotem za poplatek, zrušených školách pro místní děti a dalším úpadku se mi už ani psát nechce. Je vidět, že vývoj nemusí nutně znamenat posun k něčemu lepšímu, ale může přinášet také společenskou a přírodní devastaci.

Abych neskončit tak pesimisticky, musím říci, že pokud člověk přiletí na Seychely poprvé, bude jistě okouzlený tyrkysovou barvou moře, zelení místní vegetace a bílými plážemi s typickými žulovými kameny, které jsou ohlazené do pozoruhodných tvarů. V tomto ohledu splní Seychelské ostrovy představu nádherné dovolené vrchovatě.