výhled z chaty do pralesa (Kostarika)

Co Vás vedlo k tomu vytvořit tropickou zahradu a jaké byly Vaše začátky?

Vždycky jsem toužil navštívit tropické pralesy. V dětství mi rodiče četli před spaním dobrodružné romány odehrávající se v exotických zemích a já jsem chtěl být jako Robinson Crusoe. Vyrůstal jsem mezi květinami, protože moje máma milovala pokojové rostliny. Také jsem domů tahal nejrůznější živé tvory, takže to u nás vypadalo jako v botanické a zoologické zahradě dohromady.

růžový květ orchideje - Cattleya (zahrada autora)

Dříve nebylo snadné cestovat do exotických zemí, a tak jsem si řekl, že se pokusím vytvořit si tropy doma. V patnácti letech jsem se dostal k jedné německé publikaci, která popisovala, jak si vyrobit okenní skleníček na orchideje. Velmi mě to zaujalo, a tak jsem se začal seznamovat s technickým řešením jednotlivých potřeb, které jsou pro růst těchto rostlin nezbytné. Jednalo se především o zajištění správné intenzity osvětlení, teploty, ventilace a vlhkosti. Když jsem získal dostatečné teoretické znalosti, opatřil jsem si materiál a vyrobil okenní skleníček.

Jenomže tehdy nebylo snadné koupit sazenici orchideje, protože obchody jako např. OBI, Bauhaus nebo Hornbach neexistovaly a běžná květinářství orchideje nevedla. Nakonec jsem skleníček osadil, umístil do něj epifytní větev a dokonce jej oživil čolkem Triturus marmoratus. Ačkoliv pocházel z Evropy, prospíval ve vlhku velmi dobře. Pokaždé, když jsem skleníček otevřel, přišel si dokonce sám pro krmení.

čolek - Triturus marmoratus (zahrada autora)

Díky této etapě jsem si vyzkoušel různá technická řešení k zajištění optimálních podmínek pro rostliny. Orchideje mi v tomto skleníčku dokonce i vykvetly (nemám na mysli rod Phalaenopsis a podobné orchideje, které vykvetou na parapetu i v paneláku). Vyzkoušel jsem i plynování skleníku CO2, který může paradoxně částečně suplovat nedostatek slunečního svitu v zimních měsících a podobně. Jenom škoda, že můj skleníček byl malý a já se tím voňavým pralesem nemohl procházet.

O několik let později jsem proměnil svůj mládenecký pokoj v panelovém domě v džungli (nemyslím tím nepořádek). Ze čtvrtiny místnosti jsem vytvořil jakýsi obří truhlík na zeminu, k tomu potůček a malé jezírko. Kamarád kulturista mi za pomoci lana (šňůry na prádlo) pomohl dotáhnout dvoukřídlým oknem do pátého patra poměrně velkou větev akátu. Pokud bych ji chtěl dostat do bytu dveřmi, musel bych ji rozřezat a složitě skládat zpátky do sebe. Celou akci jsme raději naplánovali na noc, abychom nezpůsobili na sídlišti poprask. Něco po půlnoci jsme akci zahájili. Kamarád v okně tahal hlavní váhu nahoru a já další šňůrou odtahoval kus stromu od domu, aby se někde "nezašprajcnul" nebo nerozbil sousedům okno. Vše šlo hladce až do čtvrtého patra, kdy jsme se začali s kamarádem trochu přetahovat a paní sousedka bydlící pod námi zřejmě slyšela z venku nějaký šramot. Po chvíli se v jejím okně rozsvítilo a ona nevěřícně koukala, jak se jí před oknem pohupuje jakýsi strom. Ačkoliv to byla paní velmi emotivní, která neměla daleko k láhvi něčeho ostřejšího a často v domě hystericky řešila sebemenší maličkosti, tentokrát tiše zavřela okno a zhasla světlo. Zřejmě se domnívala, že má halucinace.

epyfitické rostliny (zahrada autora)

Ani tento pokus o vytvoření domácího pralesa však nebyl stoprocentně tím, co bych si představoval. Hlavním problémem byla nízká vzdušná vlhkost, kterou nebylo možné zvýšit, protože by se v bytě zcela jistě vytvořila plíseň na zdech. Přestože jsem rostliny celý den uměle osvěcoval speciálními zářivkami s vhodným spektrem pro rostliny, ani tak jim to nestačilo. Náročnější květiny nejen že nekvetly, ale bohužel i hynuly. Můj domácí prales zůstal prozatím jenom snem, protože se nám narodil první syn a bylo potřeba udělat místo pro dětskou postýlku.

Díky náhodě jsem se dostal do genetické zahrady přírodovědecké fakulty na pražském Albertově, kde mě zkušený zahradník pan Lehečka zasvětil do světa rostlin a jejich potřeb. Vyzkoušel jsem si péči o vzácné druhy rostlin ze všech koutů naší planety, a to jak v exteriérech, tak ve sklenících.

tropický leknín - Nymphaea (zahrada autora)

Společně se sametovou revolucí přišla možnost vycestovat. Když jsem přesvědčil svoji ženu, že vyberu džungli, kde ji nic neuštkne, nekousne, nepožahá ani nepopíchá, tak nakonec s cestou souhlasila. Nemohl jsem se dočkat, až vyrazíme a dodnes si pamatuji ten teplý voňavý vzduch, když jsme poprvé vystoupili z letadla. Konečně se mi splnil můj sen a ocitnul jsem se ve vlhkých tropech. A tak jsem vytáhl kameru, abych zvěčnil naše první chvíle na rovníku. Když jsem kameru přiložil k oku, nic jsem neviděl. Veškerá optika se totiž zamlžila. Cestou z letiště jsem jako ve snách sledoval, jak jen tak mimochodem rostou v příkopech podél cest orchideje a jiné rostliny. Když jsem si vzpomněl, kolik mi dalo doma práce, aby se objevil alespoň nový list, nemohl jsem uvěřit, že se mi to nezdá.

květ orchideje - Eidodendrum (zahrada autora)

A jak vznikla Vaše současná tropická zahrada?

Když jsme zhruba před dvaceti lety plánovali přestavbu našeho rodinného domku, chtěl jsem konečně realizovat svůj dávný sen a stejně jako Robinson se jít po ránu podívat do džungle. Proto už do projektu jsem zanesl obytný skleník, který se měl nacházet hned za prosklenými dveřmi ložnice. Nyní stačí pootevřít dveře a mohu se neustále těšit z krásy, kterou bych si mohl užít jenom na nějaké exotické dovolené.  Rostlinám tak patří první pohled, když ráno vstanu, i ten poslední, když uléhám.

propojení obytného prostoru s tropickou zahradou (zahrada autora)

Jaké jste zvolil technické řešení?

Na to musím odpovědět postupně. Chtěl jsem tedy postavit obytný skleník pro tropické rostliny, kde si bude možné posedět stejně jako v zimní zahradě. Vzhledem k tomu, že pozemek okolo domu mám poměrně malý a ložnice je v prvním patře, bylo nejprve důležité dimenzovat strop místnosti pod skleníkem, aby skleník unesl. Základy a stropní konstrukce byly vypočítané tak, aby nepovolily ani pod tíhou tanku „T 34“ (označení prý tank dostal podle své váhy, která činila 34 tun), což byla nosnost našeho stropu. Do výpočtu zatížení jsem zahrnul nejenom váhu samotné konstrukce skleníku, ale také spoustu těžkých dvojitých skel, zeminu, pět tun vody ze zálivky i plánovaných jezírek, devět tun kamení, váhu epifytických stromů, dlažeb, technologií a vlastních rostlin.

U všech konstrukcí i vlastního domu bylo důležité, aby dokázaly náležitě odolávat extrémní vlhkosti. Jednalo se de facto o jeden velký zaizolovaný bazén, včetně štítové stěny domu, k níž skleník přiléhal. Celý prostor jsem zaplavil vodou a vytvořil tak iluzi pralesa v Amazonii. A vše mimo skleník zůstalo suché. Vzhledem k tomu, že jsme předpokládali sázení rostlin přímo do zeminy (bez květináčů), bylo nezbytné ochránit hydro-izolace také proti prorůstání kořenů, protože by mohly narušit železobetonovou konstrukci skleníku.

himalájská orchidej - Coelogyne cristata (zahrada autora)

Veškeré materiály jsem volil velmi pečlivě, a to i drobné součástky, protože pouhá ochrana před korozí nátěry nebo pokovování nefunguje (ani pozink, chrom, nikl, kadmium). Je důležité použít materiály, které nekorodují samy o sobě, jako například plast, sklo, kvalitní nerez a hliník. Musí se také dávat pozor na to, aby použité materiály nevytvořily mezi sebou elektrický článek (například kombinace mědi a hliníku je zcela nepoužitelná).

Nutno říci, že na našem trhu nenajdete bohužel firmu, která by byla schopna dodat celý systém na klíč. Samozřejmě existují firmy, které dodávají jednotlivé technické části do celého systému, ale sladění všeho je na projektantovi, nebo investorovi. Je potřeba dokonale imitovat podmínky, které má daná rostlina či živočich v přírodě. Pokud se snažíme vytvořit podobné prostředí jako např. v Amazonii, je důležitý dostatek, nikoliv však nadbytek světla. U skleníku to tedy znamená zvolit jeho správnou orientaci, zastínění, případně umělé osvětlení, regulaci množství světla s ohledem na denní hodinu a roční období a mnoho dalších věcí. Já jsem to vyřešil třemi mikroprocesory, do nichž se sbíhají informace z čidel umístěných na východní, jižní a západní straně skleníku. Jednotky pak vysílají impulzy k padesáti šesti motorům, které regulují množství světla pomocí horizontálních žaluzií.  

malý pomocník (zahrada autora)

Dalším důležitým parametrem je teplota. Všichni známe skleníkový efekt. Mám jednu velmi špatnou zkušenost s tím, kdy se mi v létě doslova uvařily rostliny v horní části skleníku, kde se horký vzduch přirozeně kumuluje. Šlo o shodu náhod - dlouhodobého výpadku dodávky elektrického proudu, silného větru a selhání záložního zdroje. Teplota ve skleníku tak překročila teplotu vysoko nad šedesát stupňů Celsia. Když jsem se večer vrátil domů a vešel do skleníku, měl jsem pocit, že tam někdo uvařil k večeři zeleninovou polévku. Bohužel se jednalo o vůni uvařených orchidejí, bromélií, kapradin, mechů a lián.

Skleníku musíme zajistit dostatečné větrání. Umístil jsem na střešní konstrukci osm motorů, které automaticky otvírají okna v hřebeni skleníku. V teplých dnech se tak otevře téměř celá střecha. Ventilace je rovněž důležitá pro eliminaci plísní, houbových, bakteriálních a virových onemocnění rostlin. To by ovšem bylo na další kapitolu.

detail květu orchideje - Gongora (zahrada autora)

V zimě nastává opačný problém, a to zajistit zabezpečení dostatečné teploty. Je příjemné sedět v teple pod smaragdovým baldachýnem nejrůznějších květin a sledovat, jak venku poletují sněhové vločky. Pro zajištění takového komfortu jsem osadil celý obvod skleníku radiátory, které nejenom že hřejí, ale prouděním teplého vzduchu snižují množství kondenzovaných par na okenních tabulích skleníku a tvoří tepelnou clonu mezi studenými okny a listy rostlin v teplém interiéru. U skleníků je však obecně potřeba počítat s poměrně velkými tepelnými ztrátami, protože byť vakuovaná, nebo plynem plněná více skla mají pořád menší tepelný odpor než moderní stěny domů. Já osobně využívám přednosti tepelného čerpadla, takže alespoň částečně snižuji náklady na vytápění skleníku.

Vítr je kupodivu také poměrně důležitý aspekt, byť fouká vně stavby. Pokud máte zastíněný skleník vnitřními žaluziemi nebo baldachýny, může při otevření oken dojít k poškození těchto stínících prvků. Abych tomuto předešel, instaloval jsem větrnou vrtulku na hřeben stavby (jedná se o malou meteorologickou stanici) a pokud vítr překročí únosnou míru, řídící automatika dá nadřazený povel a všechna okna se uzavřou.

šidélko na květu orchideje - Oncidium (zahrada autora)

Dalším důležitým aspektem je vlhkost uvnitř skleníku a zálivka rostlin. Vzhledem k tomu, že jsem se rozhodl pěstovat rostliny, které mají domov v tropických deštných pralesích, je vlhkost podstatným parametrem. Neznamená to ovšem, že se rostliny stále koupají ve vodě. Vzdušnou vlhkost jim zajišťuje dostatečný odpar z půdy, listů rostlin a vodní plochy dvou jezírek, vodopádu a potoka. Důležitá je pochopitelně i zálivka, a to nejenom z pohledu kvality vody, ale také četnosti zálivky během dne a to i s ohledem na roční dobu. I v tropech bývají vlhčí a sušší období, která se cyklicky opakují. Dnes takovou regulaci nabízí řada výrobců. Můj systém je rozdělený do dvou nezávislých sekcí, z nichž jedna zalévá rostliny zasazené v půdě a druhá rostliny, které rostou přichycené jako epifyty na stromech a kamenech. Závlahy obou sekcí lze přesně regulovat s ohledem na délku zálivky, četnost a přesnou hodinu. Od thajských zahradníků jsem se dozvěděl, že tropické rostliny by se měly zalévat po obědě nebo večer. Vzhledem k tomu, že voda z vodovodních rozvodů není pro zálivku vhodná (z důvodu rozpuštěných minerálů, pH, obsahu chlóru atd.), zachycuji v průběhu celého roku dešťové srážky. Tuto vodu shromažďuji v podzemním zásobníku a po filtraci ji před zálivkou průtokově přihřívám, aby nebyly rostliny vystaveny teplotnímu šoku. Pokud má například voda v zimě teplotu čtyři stupně a ve skleníku je dvacet pět stupňů, pak by se taková zálivka okamžitě odrazila na jejich zdravotním stavu.

květenství orchideje - Cattleya (zahrada autora)

Protože nechci v jednom kuse hlídat podmínky ve skleníku a starat se o zálivku rostlin nebo se obávat neplánovaných událostí např. výpadku elektřiny, je nezbytné celý systém zálohovat. Proto mám bateriový systém s inteligentním dobíjením, který je trvale v pohotovosti, aby případně dodal potřebnou energii. V případě, že se podaří podmínky pro růst rostlin optimálně vyladit, je potřeba počítat s tím, že občas je nutné rostliny uvnitř skleníku prostříhat a vynášet ven „po nůších“ výsledky dlouhodobého snažení. Je to daň za to, že všechno funguje tak, jak má.

detail květu - Phalaenopsis (zahrada autora)

Technických nuancí je spousta a nemá smysl se jimi na tomto místě dopodrobna zabývat. Nicméně na závěr uvedu alespoň jednu perličku. Protože mám rád hudbu, chtěl jsem si ji dopřávat i v tropické zahradě. Hledal jsem tedy reproduktory, které vydrží extrémně vlhké podmínky a současně zajistí přijatelné ozvučení. Objevil jsem reproduktory značky Bose, které vydrží i to, že je ponoříte do kbelíku s vodou. Můžete je i odnést na mráz, a když vám pak v teple roztají, stále výborně hrají. Mně už slouží dobrých dvacet let.

užívání si obytného skleníku (zahrada autora)

Poskytujete také poradenství zájemcům o podobné stavby?

Velmi zřídka a pouze těm, kteří to myslí vážně. Podílel jsem se na řešení několika soukromých projektů, ale spolupracoval jsem i na vzniku pražského skleníku Fata Morgana či Oranžerie v Královské zahradě Pražského hradu. Ono je to totiž dosti náročné téma, kde záleží na spoustě maličkostí. Nejdůležitější však je, jakou zahradu zájemce vůbec chce, zda se jedná o sběratele určitých rostlinných druhů, nebo o člověka, který chce být při sledování televize obklopený exotickými rostlinami, nebo o člověka, který má zájem vytvořit umělý ekosystém, u něhož je důležitá skladba jednotlivých druhů rostlin i živočichů. Ačkoliv si to člověk neuvědomuje, je téměř neslučitelné sesazovat dohromady rostliny z různých ekologických nebo zeměpisných pásem. Mně se moc líbí květy ibišků, chutnají mi voňavé plody pomerančovníků a citronovníků, ale v podmínkách tropických deštných pralesů by zcela jistě trpěly černou plísní.

zrající ananas (zahrada autora)

Jak to vypadá dnes?

V tropickém skleníku za prosklenými dveřmi ložnice mi skřehotá papoušek a hučí malý vodopád. Vodopád lze naštěstí na noc utlumit dálkovým ovladačem, takže v noci mám božský klid. Voda tu proudí přes dvě jezírka propojená potůčkem. V obou žije asi na čtyřicet větších i menších ryb a také raci, kteří se tu „starají“ o ekosystém vodních řas a dávají pralesnímu skleníku pečeť života. Občas tu poletují vážky, motýli a tak dále.

Výhled do tropů ze strany ložnice je lemovaný drapérií na způsob opony. „Aktéry“ za scénou jsou bambusy, palmy, fíkusy, liány, bromélie, orchideje a kaskády dalších druhů včetně drobných i stromových kapradin. Celý skleník je dnes stabilizovaným ekosystémem včetně hub, které tu tvoří jakousi informační a distribuční síť. Přestože se nezaměřuji pouze na orchideje, mám z nich zejména v prosinci a v lednu radost, protože mi vykvete většina z asi dvou set druhů.  Je to dáno tím, že na jižní polokouli nastává v našem zimním období léto a rostliny si to geneticky pamatují.

papoušek červenokřídlý při koupání (zahrada autora)

Co říci na závěr?

Tropy pro mě mají nádech exotických krajů, dobrodružných knih a filmů, příjemných dovolených, ale v neposlední řadě mě fascinují nesmírně pestrou přírodou. Je to svět plný složitých vztahů a pravidel, do něhož dnešní člověk jen velmi okrajově a pozvolna proniká a současně ho s veškerou svou vehemencí ničí. Kvůli cennému dřevu, úrodné půdě, těžbě surovin či životnímu prostoru mizí nenávratně obrovská území plná unikátních klenotů, jakými jsou rostliny, zvířata a domorodí obyvatelé. Každý den zmizí část složitě fungujícího ekosystému, který vznikal milióny let.

Přál bych každému, aby mohl zažít neopakovatelný zážitek, kdy stojí pod klenbou sedmdesát metrů vysokých stromů, cítí svěží vůni exotických květin a naslouchá zvuku džungle. Kolem poletují třpytiví motýli, pestrobarevní papoušci, po liánách poskakují opice a všude tepe život. Snad právě proto jsem vytvořil malý ostrov tropického života, do něhož mohu kdykoliv vstoupit.

květy orchidejí - Phalaenopsis (zahrada autora)